Pěstování kávy v Africe

Etiopie nabízí zrna s vínovým aroma a bohatou, harmonickou plnou chutí. Odborníci řadí její kávu mezi nejlepší na světě. Zrna z nejvýše položeného pěstitelského místa jsou podobná jemenským zrnům „Mokka“ a jsou označována jako Longberry a Shortberry. Více se cení Longberry pro své vínové výrazně kořenité, skvělé aroma. Někdy se těmto zrnům říká „Etiopská mokka“. Vyváží se do Japonska, Francie a Německa. Etiopská kávová zrna by se neměla příliš pražit, aby neztratila svůj osobitý charakter.

Zrna se zpracovávají suchou i mokrou metodou. Podle příslušné kvality se třídí na hard, soft a mild, přičemž označení mild znamená nejvyšší chuťovou kvalitu exportní kávy. Domácí spotřeba kávy je snad nejvyšší ze všech afrických států, káva se na venkově pije připravená s bylinkami. Poslední dobou se kávovníky začaly zanedbávat, protože jejich pěstování začíná ustupovat katovým keřům, jehož listy se žvýkají pro jejich povzbuzující účinky.

Významným producentem kávy je i Keňa, kam byly přivezené etiopské sazenice v 19. století a až ve 20. století odrůdy arabiky Bourbon. Kávovníkové plantáže leží ve vysokých nadmořských výškách kolem sopky Kilimandžáro.

Keňská káva je povazována za jednu z nejkvalitnějších káv a Keňa se tak řadí mezi významné pěstitele a to převážně arabiky, která má plnou a bohatou chuť, jemnou ovocnou příchuť a správnou kyselost.

Vláda bere pěstování kávy velmi vážně, je tu dokonce zakázáno jakýmkoli způsobem likvidovat kávovníkové plantáže. Žádná jiná země nepěstuje a neprodává kávu tak důsledně jako právě Keňa. Obchodními centry jsou města Nairobi a Mombasa, která je i vývozním přístavem.

Musíme uvést ještě jednu zajímavost, a sice že pěstováním a zpracováním keňské kávy se zabýval dokonce Hollywood a to ve velmi známém filmu „Vzpomínky na Afriku“ s Meryl Streep. V tomto filmu jsme mohli nejen obdivovat nádhernou scenérii keňské přírody, ale mohli jsme na vlastní oči vidět všechno, co souviselo s kávou, od vysazování kávovníků na plantážích, přes sběr kávy a její zpracování až po expedici kávových žoků.

Pobřeží slonoviny sice nepatří mezi špičkové výrobce kávy, ale zrovna v této oblasti se pěstuje kávovník liberica a robusta, který se přidává do levnějších směsí kávy a také k výrobě instantní kávy.

V současné době směřuje 80 % této produkce také do Evropy, hlavně do zemí Evropské unie. Je tedy velmi pravděpodobné, že pokud budeme pít standardní kávu, že půjde právě o zrna z Pobřeží slonoviny.

Dalším významným producentem robusty je Uganda, kde se kávovník pěstuje již od roku 1860. Zrna robusty se zde sbírají po celý rok, ale problémem kávového průmyslu je nedostatečná infrastruktura a dopravní spojení s keňskými přístavy.

Poslední zemí při putování po kávových oblastech v Africe bude druhá pravlast kávy – Jemen. První sazenice tu byly vysazeny v okolí přístavu Mokka a podle toho dostala kávová zrna i své jméno. Je tu malé množství srážek a také málo obdělané půdy a tak se kávovníky pěstují na terasách, aby se vše maximálně využilo. Pěstují se převážně dvě odrůdy arabiky, Bourbon a Typica.

I nejjemnější odrůdy jakými jsou Mocca Extra se zpracovávají pouze suchou metodou, vysušené oplodí se odstraňuje klasickým způsobem a to mletím mezi mlýnskými kameny. Zrna se většinou používají do kvalitních směsí. Kávovníková zrna s nízkým obsahem kofeinu jsou na trhy připravovaná v prosinci. I v Jemenu začínají kávovníkové plantáže ustupovat keři kata. Někde se dokonce kávovníky vytrhávají a ničí, což představuje obrovské škody.