Zrna z Indie jsou pro milovníky zajímavá ještě z jednoho důvodu – a to speciálního způsobu přípravy tzv. „monsooning“. O co to je? V dobách, kdy se zboží převáželo z Indie do Evropy na plachetnicích, byla kávová zrna delší čas vystavena působení vysoké vlhkosti, kvůli které změnila barvu i chuť. Spotřebitelé si na ni zvykli a i po zkrácení doby dopravy (původní byla několik měsíců) vyžadovali její charakteristickou chuť. A tak aby zrna získala charakteristické znaky, se provádí ono „monzunování“. V období monzunů jsou zrna rozprostřena ve vrstvách a vystavena působení vlhkého vzduchu, poté se na ně nechá působit asi 7 týdnů monzunový vítr. Spotřebitelé tak nakonec dostávají svou kávu, na kterou jsou zvyklí.
Do Indonésie v 17. století dovezli Holanďané kávu, protože je zde jedna z nejúrodnějších půd pro kávovníky – zvětralá sopečná půda. Nejdůležitějšími pěstiteli v této oblasti je Jáva, Sumatra, Celebes a Flores. Domorodí obyvatelé tu rádi pijí kávu na arabský způsob.
Významným producentem je také Tchaj-wan, ale jejich káva se vždy stačila zkonzumovat na domácím trhu. Také Vietnam se stal jedním z významných pěstitelů kávy, ovšem tady lidé raději pijí čaj, takže téměř všechna produkce kávy jde na vývoz.