Vzpomínky na dobrou kávu V.

Samostatnou stať by si zasloužil vývoj obalového materiálu a celá technologie, ale to není moje parketa. Nová balicí technika obvykle potřebovala i nové balící materiály. Papírové pytlíky, na kterých bylo razítko označující že se jedná o kávu byly používány na ruční balení, a sloužily i prvnímu dávkovači SPP - 15 dávek za minutu. Do sáčků balily i Nagemy z NDR a Hessery z Německa (západního). Pak se balicí stroje naučili dělat ve strojírnách ve Vlašimi a doplňovali tak strojní vybavení dovážené ze západu. Papírové sáčky byly nahrazeny svařovatelným papírem Tapatenem, svařovatelným celofánem ze Svitu, kašírovanými, mnohovrstvými obaly i s plechovou (hliníkovou) složkou. Obvykle každá nová generace baliček vyžadovala i nové druhy obalových materiálů s novými mechanickými a bariérovými vlastnostmi. Při kalkulaci ceny nových výrobků se sebevyšší cena balicího stroje při počítaném dvousměnném provozu za plánovaných 7 let životnosti do ceny jednoho balení projevovala zlomkem haléře, ale cena obalu se mohla pohybovat i v korunách.

Posledním výrobním závodem, který se dostal do nového i kávového programu podniku byl Bohumín. Začátkem osmdesátých let se pro tento závod přivezl stroj Fawema, balička na sypné hmoty používající jako obalový materiál skleněné dózy. Do nich se tu začala balit rozpustná káva, instantní nápoje SAP a bergamotový čaj, všechno materiály s velmi intensivní vůní. Aby se pachy a zbytky minulého balení nepřenášely do nového, musely se všechny dopravní cesty perfektně vyčistit. Ve vedlejší dílně se balila rýže a tak někoho napadlo prohnat jimi pytel rýže a tento jednoduchý a nejlevnější způsob čistění fungoval až do privatizace.

V letech 1966-77 připravil podnikový stavitel Jiří Zajdl k realizaci výstavbu firemní kavárny na Staroměstském náměstí v čísle 603 vedle vchodu do Týnského chrámu. Kavárna “Columbia - Kord” zahájila provoz v prvních dnech roku 1968. Pro využití byly k dispozici všechny druhy vyráběných káv připravovaných v džezvě, jako turek a na italském espressu. Z kávových receptářů byla vyzkoušena spousta různých kombinací s jednotlivými druhy kávových směsí a solo-druhy. Ověřili jsme si, že ne každý druh kávy bychom mohli použít pro každou recepturu. Vybrali jsme asi 15 receptur a ke každé z nich i příslušný druh kávy a tyto kávové nápoje kavárna nabízela i dlouho po tom, kdy jsme ji jako dobře prosperující jednotku museli předat podniku Potraviny Praha. Pro zjednodušení práce tam pak používali do receptur jen Standard a sám jsem si po nějaké době vyzkoušel, že kvalita výrobků vypadala podle toho.

Druhým pokusem o vlastní firemní kavárnu byla kavárna na kolečkách. Do karoserie autobusu Škoda RO jsme si nechali vestavět miniaturní kavárničku s posezením pro 8 hostů, minibar s espresem, s prodejničkou a pokojíček se sociálním vybavením pro dvoučlennou posádku. Premiéru měl při Mistrovsví světa v lyžování ve Vysokých Tatrách v roce 1970. Několik let pak autobus sloužil na potravinářských výstavách v Brně, Bratislavě, Plzni, Nitře, Českých Budějovicích a při různých příležitostech po celé republice pomáhal propagovat nejen kávu, ale hlavně různé možnosti přípravy kávy a samozřejmě i ostatních výrobků firmy.

Z hlediska poměrně krátké trvanlivosti a snahy, aby celá síť státního a družstevního obchodu byla trvale zásobena dohodnutým sortimentem káv a k technickým možnostem vlastního rozvozu BO , při opožděných předvánočních dovozech a při vzpomínce na to, co všechno v obchodech nebylo, ale káva byla vždy. bývala práce firmy často velmi nárazová, hektická. Přes to všechno vzpomínám na léta v BO, mezi převážně příjemnými spolupracovnicemi a spolupracovníky, jako na smysluplně strávený pracovní život. To, že se v Československu v letech 1965 - 1990 prodával nejlevnější druh kávy, Standard, jako nejlepší nejlevnější káva na světě je neoddiskutovatelný fakt a jsem rád, že jako zaměstnanec Balíren obchodu jsem na tom měl svůj podíl.

Činnost Balíren obchodu ve statistikách, výroba a prodej, hospodářské výsledky

Při pohledu na kvanta vyrobeného zboží by čtenář měl mít stále na zřeteli, že BO zásobovaly celé Československo, v poslední době existence se zhruba 15 miliony obyvatel a neměly konkurenty. Není bez zajímavosti, že předválečné nejvyšší spotřeby kávy na obyvatele a rok z roku 1936 bylo dosaženo teprve v roce 1967. Nikdy se však už nevrátila doba vaření kávy v železňáku a společných nákupů půl kila žitovky, balíčku cikorky a osminky kávy a následného každodenního nošení kafe v plechové konvičce do práce.



Společenskému uplatnění kávy učinila přítrž II. světová válka tím, že ji pro nás vlastně zrušila a ani společenské klima po válce kávě nebylo nakloněno. Jen málokomu mohla chutnat káva v “závodech společného stravování”. Tak se přestěhovala do kanceláří a do domácností a teprve v posledních letech se objevují specialisované kavárničky ( některé bohužel jen na krátko).

Přeji této výstavě, aby kávě pomohla opět získat tu nejlepší kvalitu, kterou kdy u nás měla a s ní se pak oprávněně pyšnit na výsluní výroby, obchodu i společnosti.

Káva si to zaslouží!



K Á V A K Á V A K Á V A K Á V A K Á V A K Á V A K Á V A



Článek k výstavě o kávě pro muzeum Olomouc 1999.